Duhový most
Legenda o Duhovém mostu
Mezi nebem a zemí je zvláštní místo zvané Duhový most. Když zemře pes, který je tady na zemi někomu zvláště blízký, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, údolí, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodí.
Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má ty nejjemnější dobroty, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.
Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života. Jsou zpět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich nejlepší přítel. Všichni si spolu hrají, až přijde den, kdy se najednou zastaví a zpozorní, podívají se do dálky. Jejich oči se rozzáří, celé tělo se nadšením rozechvěje.
Opustí kamarády a všichni se rozběhnou zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. Objevili svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou. V radostném vítání pejsci olížou tvář milovaného člověka, lidské ruce pohladí jejich hlavy a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nikdy nic nerozdělí.
A pak překročí Duhový most společně...